Co dělá čarodějku čarodějkou?

Existuje jakási představa, že magie je něco externího. Představa, že čarování a „zázraky“ souvisí s vnějšími okolnostmi, vnějšími předněty. A vedle toho exituje nedůvěra, že je něco takového možné.

Existují lidé, kteří tvrdí, že je magie hloupost, že čarodějnice, kněžky a moudré ženy jsou šílenkyně, a že každý, kdo věří v něco nadpřirozeného, je mimo realitu. A pak existují lidé, kteří bez magie, čarování, rituálů, křišťálů a karet neudělají jediný krok. Lidé, kteří tvrdí, že je tu mnohem víc, než materiální svět, a že můžeme svůj život ovlivnit jinak než těžkou prací ve hmotě.

Už nějakou chvíli chci napsat článek o tom, co znamená magie a čarodějnictví pro mě. Konec konců se moje stránka na Facebooku jmenuje Zápisník čarodějky.  Takže dnes vás opět vezmu do svého světa, do střípků pravdy.

Nic jako externí magie neexistuje.

Nic jako magické předměty neexistuje. Nic jako externí všemocný Vesmír neexistuje. Nic jako externí Bůh neexistuje. Nic z výše zmíněného neexistuje, nedáme-li tomu prostor ve své mysli.

Co dělá čarodějku čarodějkou? Jsou to krystaly rozmístěné po domě, vůně vykuřovadel, svíčky, černá kočka, bylinky a moudré knihy se zaříkávadly? Jsou to geny prastarých čarodějných rodů, je to skvělý online kurz nebo roční výcvik u šamanů? Jsou to její znalosti přírodního světa, duchů, nadsmyslových bytostí? Je to spolupráce s anděly, umění vykládat karty, míchat lektvary nebo nahlížet do budoucnosti? Nemyslím si.

Čarodějku dělá čarodějkou znalost vlastní mysli, kultivace sebe-poznání a sebe-vědomí,
a každodenní sebe-realizace.

Čarodějka není žena, která stojí u ohně a mumlá do něj čarodějná slova – čarodějka není žena ověšená amulety a talismany, co kolem sebe vyzařuje auru tajemna. Čarodějka je žena, která si je vědoma své vnitřní síly i moci, kterou toto vědomí přináší.

Čarodějka zná své dary i stíny, vidí svět kolem sebe tak, jak je. Přijímá ho. A přeměnuje.

A právě v tomhle bodě dochází k častému neporozumění. Ano, nástrojů, kterými si může čarodějnice v tomto procesu vidění, přijímání a přeměny pomoci, je nespočet. Patří sem právě krystaly, čarovná slova, spojení s průvodci, s přírodou, komunikace s Vesmírem a jinými dimenzemi… ale jsou to stále pouze nástroje.

Ukážu vám to v realitě. Představte si, že k vám příjde někdo, kdo má úžasný arsenál nejmodernjějších nástrojů pro práci se dřevem. Znamená to, že je truhlář? Nemyslím si. Znalost či vlastnictví nástrojů z nás truhláře ani čarodějnici neudělá.

Mezi čarodějnicemi a magickými tradicemi se pohybuji od dětství a dlouho jsem v sobě nesla otázku, jak to je se strukturou a nástroji – zda je skutečně nutné držet se jich, aby „to“ fungovalo.

Cítila jsem, že přestože tyhle tradice přináší užitečnou inspiraci a vedení, jejich nepružnost mě omezuje. A tak začalo moje pátrání po tom, jak to je doopravdy – odkud pramení skutečná moc a síla měnit realitu?

Cítit se  doma v každé situaci.

Můj osobní případ by se dal hezky ilustrovat na práci s přírodou. V přírodě jsem doma, pracuji se starou keltskou moudrostí, mám mnoho nástrojů od těch spirituálních po ekoterapeutické, jak její síly využít k léčení mysli i těla. Jenže… co si počnu ve chvíli, kdy jsem ve městě, mezi lidmi, budovami, kde příroda není?

Tohle nedává smysl. Čarodějku ze mě dělá ještě něco za tím – to, co znamená, že jsou čarodějkou v jakémkoliv prostředí, a´t už ho znám nebo neznám, ať už mám svoje nástroje nebo jsem zcela bez nich.

Jak jsem psala už výše: Být čarodějkou je vidět, cítit, přijímat, a přeměnit. Být plně přítomná ve svém těle, ve své mysli, v pocitech a vjemech. Umět pracovat se svou myslí a přetvářet jakékoliv situace, do kterých se dostanu.

Být čarodějkou znamená cítit se doma v neustálé přeměně. Umět najít pevný bod v chaosu. Mít odvahu vydat se do nových oblastí života a mysli, aniž bych dopředu věděla, co mě tam čeká – a přitom být připravená přeměnit toto místo na to nejkrásnější. Umět cokoliv přeměnit na domov.

Proměnit strach na lásku a nejistotu na důvěru – ať už jsou vnější okolnosti jakékoliv.

A opět se vracím k premise tohoto příběhu – dělá ze mě čarodějku to, že znám nástroje své mysli? Že umím každou situaci přeměnit? Řekněme, že ano. Nejsem pak ale v určitém slova smyslu závislá na konkrétní technice, nehmotném nástroji? Tady se konečně dostávám k samotnému jádru:

Čarodějku ze mě dělá schopnost, touha a odhodlání vytvářet nové a nové nástroje odpovídající potřebě daného prostředí.

Být čarodějkou znamená být plně přítomná ve svém těle a mysli, všímat si, co se děje a vytvářet pokaždé takový nástroj, který mi pomůže danou situaci transformovat do lásky a důvěry.

Tak se stávám skutečně nezávislá, tak si beru sílu, moc i zodpovědnost. Tak přestávám být kousek po kousku manipulovatelná. Tak roste má jistota a sebevědomí, odvaha, klid a pokora.

Vím, že si vždy poradím, neboť vždy vytvořím ty nástroje, které zrovna potřebuji – bez ohledu na okolí.

Květa Oakland
Jsem čarodějka odhodlaná měnit svět - nejdřív svůj a potom celý. Rozhodla jsem se žít naplno a sdílet svou cestu s ostatními,

Sdílím své každodenní postřehy >>, tvořím inspirativní videa >> a jinak jsem právě tam, kde je mě zrovna potřeba.

Více o mně se dozvíš tady>>
Komentáře