Dech bohyně (příběh fantazie)

Uprostřed země, v jejím samotném nitru, kde je teplo a bezpečno, spala žena. Dlouhé vlasy se jí vlnily podél obličeje, zatímco klidně a spokojeně snila. Byla nádherná, až se tajil dech. Její rty zářily jako rudé růže, její paže byly jako alabastrové sloupy.

Trup se třpytil jako ranní rosa na slunci a její boky se zdály jako pahorky těch nejúchvatnějších hor. Celé její tělo se jemně vlnilo, jak pokojně oddechovala. Její ňadra tančila a její břicho připomínalo vzdouvající se oceán.

S každým nádechem vtahovala do sebe všechno škodlivé a nepřirozené. Lehce ze země vysávala vše, co už nežilo a nedýchalo. Všechny strasti, nemoci i smutky mizely s jejím nádechem do žhavého jádra. Když bohyně vdechla všechno do svého středu, přirozeně se vše neživé prozářilo a znovu nadechlo. Vše se v ní proměňovalo na lásku a nekonečný mír.

Když se stejnou lehkostí vydechla, vzduch, který jí odcházel z úst, putoval vytrvale ze zemského jádra, přes skály, hlínou, v proudech podzemních vod, až k samému povrchu země, kde s lehkostí pronikl do kořenů stromů. Vydával se kmenem a větvemi do listů a jehliček, a když stromy také vydechly, požehnaný dech bohyně obejmul celou zemi.

Ve vzduchu naplnil všechny mraky, a když se z nich začaly snášet dešťové kapky, padal zpět k zemi, kde se spojil s hladinou oceánů a rozběhnul se vodou do dálky i hlubiny.

Slaná voda protkaná dechem bohyně laskala podmořské skály a s jemností omývala břehy pevniny. Dech bohyně s lehkostí putoval do jednotlivých zrnek písku na písčitých pláží, vyživoval pobřeží a nechával se přitahovat teplým sluncem, které jej vytahovalo zpět do vzduchu.

Celá země dýchala spolu se spící bohyní – všechna pohoří, skály i kameny, všechny oceány, jezera, řeky i potůčky, celé lesy i jednotlivé stromy, tráva na stráních, byliny v hájcích, chmýří ve větru… vše bylo naplněno vesmírným klidem.

V tom nekonečném všeobklopujícím míru stanuli lidé v údivu. Nehybně pozorovali nádherný svět kolem sebe a s jiskrou v očích naslouchali jemnému dechu bohyně, který se ozýval všude kolem. A když se po chvíli z plných plic nadechli čerstvého vzduchu, ucítili, že se v nich cosi pohnulo.

Kdesi v hloubi jejich těla, jejich vlastní zeměkoule z masa a kostí, se nadechla jejich vlastní bohyně. Najednou nebylo nic než čistá jednota, nic než všechno a to všechno bylo ničím. Celá země během pár chvil dýchala jediným nádechem a výdechem.

Květa Oakland
Jsem čarodějka odhodlaná měnit svět - nejdřív svůj a potom celý. Rozhodla jsem se žít naplno a sdílet svou cestu s ostatními,

Sdílím své každodenní postřehy >>, napsala jsem sluneční sbírku textů "Italské zápisky >> a jinak jsem právě tam, kde je mě zrovna potřeba.

Více o mně se dozvíš tady>>

Dotkla se tě moje slova?

Nechej mi na sebe email a dostávej ode mě inspiraci a informace o nových článcích, videích, projektech a prožitcích.

Tvé osobní údaje (jméno, e-mailová adresa) jsou u mě v bezpečí a budu (Květa Oakland) je na základě tvého souhlasu zpracovávat podle zásad ochrany osobních údajů, které vycházejí z české a evropské legislativy.

Stisknutím tlačítka vyjadřuješ svůj souhlas s tímto zpracováním potřebným pro zasílání inspirativních emailů a newsletterů. Svůj souhlas můžeš kdykoli odvolat kliknutím na tlačítko ODHLÁSIT v každém zaslaném e-mailu.

Komentáře