Příběhy, příběhy všude!

Víte, příběhy jsou prazvláštní stvoření.

Někdy kolem vás pobíhají, poskakují, tančí a víří, překřikují se, abyste už vzali tužku a zapsali je. A když to konečně uděláte, uvolní se, usadí, rozvalí se a ztichnou.

Chvilku na ně koukáte a říkáte si: třeba jen potřebují nabrat síly, a čekáte. Ale ony nic. Tiše se rozhlížejí kolem, houpou nožičkama, šťastně oddechují a zdá se, že jim nic nechybí.

V takových chvílích mě vždycky napadá, jestli opravdu stojí o to, aby byly zapsány, nebo jim stačí, že jsme si jich všimli a věnujeme jim svou pozornost. Do teď vlastně úplně nevím, jak to je, ale zas tak moc na tom nezáleží. Když totiž počkáte ještě o chvilku déle, jeden z nich se zvedne a pomalinku se vydá k vám.

A tím to začíná!

Uvelebí se u vašich nohou a pronikavě, dlouze se na vás zahledí. Je to taková ta chvíle, kdy se neuvěřitelně toužíte na něco zeptat, ale přitom víte, že byste ji tím úplně zkazili. A tak na sebe jen tak dál koukáte a beze slov navazujete hluboké spojení.

Na příbězích je nejpoutavější to, že jsou všude. Ať už usednete pod strom v lese, zahledíte se na projíždějící vlak či auto, uvelebíte se večer v posteli nebo jen jdete po ulici, všude kolem vás poskakují tisíce příběhů. A všechny touží po vaší pozornosti.

Někdy je těžké přestat si jich všímat a tak se necháme celí oblézt a obsadit.

Až se z nás stane jeden obří nosič příběhů.

Brrr! Už jen při té představě se musím oklepat. Neberte mě špatně – příběhy jsou úžasná stvoření, ale jsou taky velmi intenzivní. Otevřeme-li se jim, udělají cokoliv pro to, aby si naši pozornost získaly. A to je někdy pěkně vyčerpávající.

Není se čemu divit, že si mnoho z nás vytvořilo ochranný štít a příběhů si nevšímá.

Od dětství mám s příběhy krásný vztah. Naučili jsme se spolu komunikovat, poznají, kdy je čas na mně mluvit a kdy je vnímat nebudu.

Dlouhou dobu jsem si užívala chvíle, kdy jsem je střídavě pozorovala, hleděla si s nimi do očí, občas jsem si nějaký poznamenala a pak jsem se přesunula k dalšímu. Vím z vlastní zkušenosti, že s nimi lze komunikovat lehce a jemně – bez toho ověšení.

Nyní nadešla chvíle,
kdy je třeba, abych se s vámi podělila.

Nejen o příběhy, které potkaly mě. Také o tu radost a krásu, když sdílíte příběhy s druhými. Příběhy ve vašich životech totiž chtějí být vyprávěny. Touží se dostat do pozornosti mnoha dalších lidí a hluboce jim pohledět do duše.

A tak vás prosím – otevřete se jim.
Přinesou vám dary, které si zatím nedokážete ani představit!

Jsi zvědavá, jak s příběhy pracovat blíž? To mám velkou radost – přesně proto jsem totiž napsala eBook zdarma, který najdeš tady >>

Květa Oakland
Jsem čarodějka odhodlaná měnit svět - nejdřív svůj a potom celý. Rozhodla jsem se žít naplno a sdílet svou cestu s ostatními,

Sdílím své každodenní postřehy >>, tvořím inspirativní videa >> a jinak jsem právě tam, kde je mě zrovna potřeba.

Více o mně se dozvíš tady>>
Komentáře