Pro Zemi a její „zachránce“

Je to skoro rok, co jsem začala studovat environmentalistiku.

Mým hlavním motivem bylo nahlédnutí do problémů, které v současnosti lidé a příroda mají. Přála jsem si získat odborné informace o tom, v jakém stavu se naše planeta nachází a jaká máme možná řešení.

Zároveň jsem toužila propojit tyto poznatky s vývojem lidského vědomí a najít celistvou cestu, co mohu pro Zemi udělat, jak ji v tuto chvíli podpořit a co šířit dále. Už je to víc než rok, co jsem začala číst nejrůznější odborné články a knihy – a začínám mít docela jasno.

Už dávno přešla doba,
kdy bylo potřeba diskutovat o tom,
co je správné.

Třídit či netřídit, jezdit autem či na kole, co kupovat a zda o Zemi pečovat, chránit ji a bránit jejímu ničení. Ta otázka už dávno není jestliuž není čas zvažovat správnost a přemýšlet nad možnostmi – je čas akce. Prostě dělejme každý to, co můžeme.

Nakupujme zeleninu od místních farmářů, kteří mají k Zemi vztah, nehnojme chemicky a nekupujme maso z velkochovů. Nejezděme autem, když nemusíme, třiďme odpad, když můžeme, nebo dokonce snižme množství odpadu, co produkujeme.

Hlavně už ale nepřemýšlejme a konejme!
Každý to, co můžeme – a za zbytek se neviňme.

Nestrachujme se, nebičujme se, netrapme se tím, že děláme málo, nebo že nám něco nejde. Nebuďme dogmatičtí a do všechno pojďme proto, že chceme – ne proto, že je to dobré.

A hlavně – hlavně neobviňujme druhé. neházejme jim hnůj na hlavu za to, co dělají nebo nedělají. Nevyčítejme, nepovyšujme se a nemysleme si, že škodění Zemi z ničeho nic přestane. Nepřestane. Stále budou lidé, kteří na ně vydělávají, kteří ho považují za správné.

Tím, že se budeme trápit se nad lidskou krutostí
– tím jen posílíme negativitu na Zemi.

Tyto pocity bolesti, msutku a zoufalosti (kterým se odborně říká environmentální žal) jsou skvělým ukazatelem toho, že my sami jako jedinci neděláme dostatek. Pokud cítím smutek nad umírající Zemí, pokud mi srdce buší nad tím, jak se zachází se zvířaty – mohu dělat víc.

A tak vezměme tyto pocity a obraťme je v akci. Zasaďme stromy, přidejme se do aktivní skupiny, změňme svůj životní způsob nebo se dále informujme o dané problematice. Nešiřme ale tuto zoufalost a smutek pod záminkou, že informujeme o něčem důležitém.

Prozradím vám totiž jednu věc, která není nelogická a možná ji v sobě taky cítite – je jenom docela náročná pro lidské ego. Připraveni? Příroda nás nepotřebuje. Nepotřebuje, abychom ji chránili, abychom za ni bojovali.

Příroda to zvládne.

Pro ni není dobré či špatné, existuje pouze změna a vývoj. Když jeden druh vymírá, druhý se bude moci vyvinout. Když se Země přehřeje, lidé zemřou – příroda se přerodí a zplodí nové organismy. Pro přírodu je smrt stejně podstatná jako život. Přestaňme hodnotit, co je správné a nesprávné, přestaňme poukazovat na to, jak zlí lidé jsou.

Přestaňme v sobě probouzet pocity nedůvěry k vlastnímu druhu – namísto toho začněme tvořit lásku a důvěru.

Informujme se o tom, jak můžeme žít lépe, abychom se cítila šťastní a naplnění, abychom každý sám za sebe získali hluboký pocit, že děláme pro přírodu vše, co můžeme. Neexistuje na to nějaká formulka – pro každého je to něco jiného.

Rozhodujme se svobodně a vědomě, s úctou k Zemi a veškerému životu – především ale svému. Nenechávejme se strhnout smutkem, nenávistí, vztekem a proviněním. Nepodporujme tyhle ničivé pocity ve společnosti šířením bolestných zpráv, jen proto, že v nás budí hluboké pocity. Jděme do nitra těchto pocitů a objevme sílu, která nám pomůže vytvořit léčivé prostředí lásky a důvěry.

Přijměme fakt, že podstatou života, přírody a Země je proměna, změna, vývoj. Neustálý pohyb. Země se měnila od svého prvopočátku – vznikla změnou. Měnila se před lidmi, mění se s lidmi. Tak je to přirozené.

Přestaňme si nárokovat svrchovanost rozhodování o tom,
co je a není správné pro Zemi.

Z pohledu přírody je správné všechno. Přijměme, že jsme její součástí – a jako takoví nejsme ani dobří ani zlí. Staňme se její součástí a přestaňme hodnotit – začněme žít, proměňovat se a vyvíjet. Každý sám za sebe rozhodněme, jakým směrem se chceme dále vydat. Nerozčilujme se a nešiřme bolest. Uvolněme se a šiřme důvěru.

A možná se každý sám sebe tiše zeptejme:

 

S jakými pocity chci ze Země odejít?
S pocitem viny, že jsme ji zničili, či s láskou v srdci ke všemu živému?

Květa Oakland
Jsem čarodějka odhodlaná měnit svět - nejdřív svůj a potom celý. Rozhodla jsem se žít naplno a sdílet svou cestu s ostatními,

Sdílím své každodenní postřehy >>, tvořím inspirativní videa >> a jinak jsem právě tam, kde je mě zrovna potřeba.

Více o mně se dozvíš tady>>
Komentáře