TOP 5 záblesků z mého 2017

Přechodová období jsou jedna z mých nejoblíbenějších. Miluji ten pocit, kdy se staré vytrácí, aby udělalo místo pro nové… Každý rok se ohlížím za vším, co mě potkalo, a žasnu nad svým vlastním životem. Kdybych to neprožila, snad bych ani nevěřila, že je to možné.

Tak tady máte malý náhled do mého světa – pět nejúžasnějších věcí z roku 2017.

1.Itálie

I když se skutečná cesta udála až v poslední třetině roku, její myšlenka mě provázela už od ledna. To, co jsem díky italskému slunci zažila za dva týdny, bohatě vyrovnalo všechno, co jsem zažila za celý rok – a mám tak za sebou vlastně roky dva.

Objevila jsem v sobě sílu odvahy a jemné, vytrvalé záře, kterou ještě teď rozdýchávám. Těším se, až ji v dalším roce dokážu naplno vnést do každodenního života – zase sotva popadám dech při představě, jak to bude magické!

2. Obraz dryády

Teprve krátce před Vánoci jsem pochopila, proč si ke mně tento obraz už téměř tři roky jemně a kousek po kousku hledá cestu. Všechno začalo někdy z jara 2015, kdy jsem dostala olejové barvy a první obří plátno. Vznikl tak obraz zelené louky, který se vlastně nakreslil sám.

Za ty skoro tři roky, co ho mám, jsme oba prošli neuvěřitelnými proměnami a cestami. Byla to neuvěřitelná jízda. Někdy vám třeba povím, celý příběh, jak jsme se proměňovali, dnes je ale podstatné hlavně tohle: z obrazu na mě po čase vykoukla nádherná dryáda. Nenamalovala jsem ji, objevila se sama a já jí jen pomohla zvýraznit se.

Teď před Vánoci, když jsem vešla do svého magického světa v meditaci, se objevila jako moje ženská duše. Obraz už přes půl roku leží schovaný. A taky jsem ho vytáhla, pověsila a dnes se s ním každý den těším.

Wow! Jsem fascinovaná a vděčná, že jsem ho nechala, aby žil svým vlastním životem. Teď je mi ukázkou, že pravdivé věci si nás nacházejí samy a hlavně jemně, pomalu, jakoby nic. A tím je pro mě vlastně život sám.

3. Temné noci na světle

Velkým krokem pro mě bylo otevření toho nejjemnějšího nitra celému světu, když jsem zveřejnila svou sbírku básní Temné noci duše a úsvity z nich plynoucí. Neplánovala jsem to, ale když ten nápad přišel, nemohla jsem se odtrhnout.

Baví mě, jak ve svých starých básních, které jsem dřív měla za pubertální a přežité, stále nacházím nové a nové roviny. Jak mě stále učí.

Nejkrásnější zážitek: interaktivní autorské čtení, kde jsem svoje básně slyšela z úst cizích lidí – nádhera!

4. Znovuzamilování se do divadla

Dlouho jsem hledala cesty, jak dělat divadlo tak, jak ho cítím uvnitř. A letos se mi to povedlo!

Znovu jsem se zamilovala do svého podivného vnitřního světa a možností, jak ho projevit naven. Znovu jsem se nadchla pro lidskou spolupráci na něčem tak nehmotném jako je divadelní zážitek.

A hlavně – což mi vlastně přijde dost ironické – musím souhlasit se svým učitelem divadla, který se mi nejdříve zdálo, že mě od hraní odradil: když se rozhlédnu po světě, divadlo je jedna z mála věcí, co dává smysl.

5. Nové inspirační zdroje

Za co jsem nevýslovně roku 2017 vděčná, jsou nové druhy inspirace, které mi přinesl. Objevila jsem ženy, které dělají neuvěřitelné věci, které chci tvořit také, pronikla jsem do nových dveří, jak pracovat s myslí i svou tvorbou a nemůžu se dočkat, až to všechno v dalším roce hlouběji prozkoumám.

Moc všem svým inspirátorkám a inspirátorům děkuju! Inspirace je prostě něco, čeho nikdy není dost.

Tak jooo – tohle je můj rok 2017 v těch nejkrásnějších barvách – jaký byl ten tvůj?

Poděl se se mnou i s ostatními o své radosti, které ti minulý rok přinesl – ať si můžeme tu radost užít společně a necháme ji růst.

Květa Oakland
Jsem čarodějka odhodlaná měnit svět - nejdřív svůj a potom celý. Rozhodla jsem se žít naplno a sdílet svou cestu s ostatními,

Sdílím své každodenní postřehy >>, tvořím inspirativní videa >> a jinak jsem právě tam, kde je mě zrovna potřeba.

Více o mně se dozvíš tady>>
Komentáře