Z deníku #11 – Krev a špína, temnota a domov

Ok, tak jo. Budu k vám upřímná. Už mě nebaví ten „faf“ kolem světla, krásna a dokonala. Proč? Protože v temnotě leží bezpečí, klid, hojnost a láska. Protože přesto, že jsme „světelné bytosti“, jsme taky „pozemské bytosti“. A dokud nepřestaneme na tyto dva aspekty nahlížet jinou optikou, nic se nezmění.

Víte, jak nás teď sužují extrémní sucha, jak „ničíme planetu“, jak jedeme v nadvýrobě a stresu, všichni pořád tlačíme na to, aby bylo víc a líp a krásnější a hojnější a božštější a světlejší…. a bleh! Vidíte to taky? Tohle všechno je nepochopení celistvosti naší zkušenosti života na Zemi.

Dokud odmítáme své pozemské, člověčí, raw, špinavé já, nikdy se na Zemi nebudeme cítit doma.

Přečtěte si to ještě jednou. Jo. Už jste někdy měli pocit, že to tady je naprd, že byste se chtěli vrátit do neurčitého „domů“, co leží kdesi ve hvězdách nebo bůh-ví-kde? Už jste se někdy vztekali, že to ve hmotě nejde rychle a jednoduše? Tak. Je čas přijmout svou pozemskost.

Jasně, všichni jsme „odrazem Boha a Bohyně“, jsme „děti hvězd“ a tak podobně. A u toho navíc zvládáme být lidi. Jestli to s vámi trochu mává – možná je čas mrknout se na to, co pro vás „být člověk“ znamená. Slibuju, že najdete výživný materiál pro objevení sama sebe.

Dokud se ztotožňujeme jen s naší „božskou podstatou“, neděláme nic jiného, než že unikáme své celistvosti.

Táááákže – já vám dnes hrdě říkám, že jsem člověk. Nic víc, nic míň – čistý člověk. A jsem doma na Zemi. Patřím sem. Miluju její temnotu, její výzvy, miluju pevnost, co nabízí, a nekonečnou „špinavost“ tohoto života. Miluju krev. Miluju nedokonalost. Miluju bolest a pláč a emoce. Miluju smrt. Jsem v ní doma. A tak jsem doma na Zemi.

A vy?

Květa Oakland
Jsem čarodějka odhodlaná měnit svět - nejdřív svůj a potom celý. Rozhodla jsem se žít naplno a sdílet svou cestu s ostatními,

Sdílím své každodenní postřehy >>, tvořím inspirativní videa >> a jinak jsem právě tam, kde je mě zrovna potřeba.

Více o mně se dozvíš tady>>
Komentáře