Z deníku #7 – Cesta za projevením sama sebe II.

Po tom, co jsem s vámi včera sdílela první kousek příběhu o tom, jak jsem vykročila za hranici své komfortní zóny, jsem se dneska probudila trošku nervózní, s lehkým strachem v nitru. Už je to tady. Už je to veřejné. Opravdu se to děje.

Cítím valící se sílu tohoto procesu, která v tomto týdnu vrcholí a nabírá na mohutnosti. Připadám si, jako bych stála uprostřed rozbouřené řeky po pás ve vodě.

Se zavřenýma očima se soustředím na svůj dech, který mě udržuje v rovnováze a uvolnění, na své hluboké kořeny, které mě chrání před stržení proudem. Na své spojení s Vesmírem, které mi dává klid. Když se takto vycentruju, když si zavřu oči a nekoukám na burácející vody kolem mě, cítím magii téhle chvíle. Je to tak kouzelné, co se mi děje!

A jedna z nejkouzelnějších synchronicit, která ke mně s tímto krokem přišla, je právě tou hybnou silou, která žene rozbouřenou řeku kolem mě. A o té vám dnes povím.

Než se ale do mého vyprávění začtete, na chvíli si zavřete oči a taky se několikrát zhluboka nadechněte a vydechněte. Uvědomte si své kořeny, své spojení s Vesmírem, najděte střed ve svém těle a jeho pevnost.

Často toužíme po velkých změnách, po magických zážitcích, po naplněném životě – a když pak přijde, přižene se jako velká voda, tak naplno, jak jsme si jen přáli, nejsme tak úplně připraveni ustát ho.

A proto se se mnou ještě několikrát nadechněte – jestli toužíme žít jiskřivé životy plné neuvěřitelných prožitků, potřebujeme stát pevně a klidně. Potřebujeme si umět poradit s valící se vodou kolem nás. A když to umíme, když se umíme zastavit a uvolnit v té síle, stát se zranitelnými, přichází skutečná extáze ze života.

Možná znáte ten pocit, kdy tak tak lapáte po dechu, když se děje něco vzrušujícího. to nejlepší, co pro sebe v takovou chvíli můžeme udělat, je začít dýchat pořádně a zhluboka. Tak se otevřeme té kráse a síle kolem nás a ona nás může plně prolnout.

Když nedýcháme, připravujeme se o slast a naplnění.

Tak, já se naposledy nadechuji, vydechuji, otvírám se doširoka a vykračuji – povím vám o tom, jak mě příští středu podpoří tisíce lidí po celém světě a jak silný je to pocit.

V minulém, prvním kousku příběhu jsem zmínila, že mi k odvaze podat si přihlášku pomohl kurz od Laury Hollick. Laura Hollick je magická žena, umělkyně, která tvoří sama sebe jako umění. Jestli vás láká její pohled na svět, určitě mrkněte do její nádherné galerie tady >> stojí to za to!

Laura mi přináší nádherné prožitky, hluboké spojení s mou tvůrčí duší a poskytuje mi nové výhledy na mé cestě vpřed. Od začátku roku 2018 cítím, jak se naše cesty setkávají, naprosto paralelně prožívám to, o čem píše. Je to nádherné a někdy až neuvěřitelné, jak se dvě ženy z jiného konce světa mohou setkávat ve svém naladění.

Každý rok pořádá Soul Art Day – den, kdy ve svém studiu v Kanadě spojuje několik umělkyň, se kterými tvoří obrazy z duše, vysílá živě a během dne je v kontaktu s umělci, učiteli, léčiteli a jinými dušemi po celém světě.

Soul Art Day je jiskřivý zážitek, kdy spolu lidé (umělci, tvůrci, léčitelé,…) po celé planetě sdílí své prožitky, své cesty do nitra, obrazy a umění.

Moc jsem se na tento den těšila, obzvláště, když nám to tak hezky teče společně. Plánovala jsem si, jak si z toho udělám celý tvořivý den, cítila jsem spojení se ženami po celém světě a cítila obrovitou touhu být toho součástí. Být součástí a tvořit!

A víte co? Asi před třema dny Laura zveřejnila datum letošního Soul Art Day – je to 23. 5. – příští středu – den, kdy mám přijímačky.

Nejdřív jsem na mikrosekundu zasmutnila, že mi ten vyjímečný den unikne, a pak BUM! uhodilo mě to jako blesk z čistého nebe.

Moje přijímačky jsou můj Soul Art Day – to je den, kdy tvořím sama sebe v realném světě, kdy svou duši projevuji skrze umění a otevírám ji druhým k nahlédnutí.

Ve skutečnosti by to ani nemohlo být jinak, smála jsem se. Smála jsem se a jiskřila a nemohla jsem tomu uvěřit. Ještě teď trochu lapám po dechu – to je ta moje řeka, ten proud a pohon – to neuvěřitelné požehnání a propojení ve Vesmíru.

Zatímco já budu stát na DAMU, otvírat se v té nejčistší podobě na tom pro mě nejděsivějším místě, budou tisíce lidí po celém světě tvořit své umění, otvírat svou duši spolu se mnou, otvírat svou zranitelnost, touhu tvořit krásno a lásku a podporu a sdílení.

Tisíce lidí! To je ten proud, to je ta vlna, co se valí, a které jsem součástí.

Ta představa je pro mě tak silná, že mi vhání slzy do očí a vytváří husí kůži po celém těle. Hned jsem se o svůj příběh podělila s lidmi ve Facebookové skupině Soul Art Day a dostala neuvěřitelné reakce podpory, napojení, sdílení.

Cítila jsem, jak má radost pulsuje druhými, jak má odvaha navazuje spojení s naprosto neznámými lidmi, jak mě vystřeluje kupředu do naprosté důvěry.

A malá třešnička nakonec: jedna z žen mi do komentáře napsala, abych se s nimi podělila o nějaké vysílání, fotku, sdílení – zkrátka zachycení mého Soul Art Day v této skupině. A najednou další BUM!

Jedno z mých přání na rok 2018 bylo navázat spojení s umělci z jiných zemí, začít s nimi spolupracovat, jiskřit a rozšířit svoje tvoření do anglicky mluvícího světa.

A tak to všechno dává smysl – no kdy jindy přece než v den, kdy celou Zemí potepe umění?

Pokračování o tom, jak překonávám strach a že nebudu zpívat sama >>


Článek je ze série Cesta za projevením sebe sama. Články na sebe navazují, tak dávají smysl, pokud Ti některý unikl, tadyhle je vlákno:  První článek,  Tento článek (druhý), Třetí článek, Čtvrtý článek, Pátý článek, Vrcholný článek

Květa Oakland
Jsem čarodějka odhodlaná měnit svět - nejdřív svůj a potom celý. Rozhodla jsem se žít naplno a sdílet svou cestu s ostatními,

Sdílím své každodenní postřehy >>, tvořím inspirativní videa >> a jinak jsem právě tam, kde je mě zrovna potřeba.

Více o mně se dozvíš tady>>
Komentáře