Z deníku #9 – Cesta za projevením sama sebe IV.

Tááákže – dneska to bude magické pokračování o tom, jak se obléká duše, a jak se duši s duší tvoří. A taky o tom, jak moc my kreativní, citliví potřebujeme slyšet a fyzicky cítit vaši podporu.

OBLEČENÍ PRO DUŠI
S KATARYNOU KUPRYSYUK

V pátek jsem si uvědomila, že vzhledem k tomu, že se chystám na přijímačkách vystoupit sama za sebe a mým záměrem je být plným zhmotněním mé dokonalé duše v těle, bylo by zcela vhodné mít nějaké šaty, které mě v tomto podpoří.

Samozřejmě, že hned když mě to napadlo, začala jsem se stresovat, kde takové šaty rychle seženu. Pak jsem se nadechla a vydechla a… začaly se dít zázraky!

Na můj FB post, kde jsem se ptala žen, kde se dají v Brně koupit krásné šaty, mi napsala Kataryna Kuprysyuk – nádherná tvořivá krejčová, která šije šaty pro duši. Nemohla jsem tomu uvěřit!

Kataryna – krejčová pro duši (FB – Krejčovství K. K.)

Naše cesty se propletly, když jsem do světa vypustila video o plicníku a Katarynka mi napsala náááádherný komentář. Když jsem ho četla, moje srdce jásalo: ano, ano, ano! Takhle má moje tvorba působit na druhé, ano ano ano – takhle se máme navzájem v tvoření podporovat!

Píše mi: Moc Děkuji Že Záříte. Jste Boží v Tom Co a Hlavně Jak To Děláte!!!

A tak jsem jí hned napsala, jestli by pro mě ušila šaty. Nadšeně jsme se dohodly, že ano, ale nic jsme nenaplánovaly, nechaly jsme vše volně. A teď – skoro o dva měsíce později – mi napsala na ten můj dotaz.

Všechno ve mně zajiskřilo a věděla jsem, že v jiných šatech zítra jít nemůžu.

Kataryna žije v Olomouci, já asi 40 km za Brnem. Jediný den, kdy jsem ještě mohla, bylo pondělí.

A tak jí píšu:

Je to taková rychlovka – už v úterý je potřebuju. Kolik času potřebuješ na ušití šatů? Potřebuji něco lehkého, pohodlného, aby to vyjadřovalo mou duši v pohybu.

Mohla bych za tebou v pondělí vyrazit, myslíš, že bychom to stihly? Měla bys chuť do dobrodružství? Čas? .))

A ona řekla ANO!

Polní květinová posbíraná po cestě do Olomouce pro Katarynčinu duši

To, co se dělo od chvíle, kdy jsme se včera o půl čtvrté potkaly, se nedá popsat jinak než slovem zázrak nebo magie.

Padly jsme si v objetí a bylo to jakobychom se znaly odvždy. Její upřímná, otevřená náruč, její slova a sdílení o náročném dni, pohled do jejích očí – děkovala jsem Bohu, že jsme obě tak odvážné a odhodlané, že jsme se nechaly vést a v té lehkosti a radosti, vzrušení z nadšení a dobrodružství.

A pak už to jelo – stály jsme před obchodem s látkami a já jí jen honem popisuju, v několika větách, na co šaty chci a co od nich čekám – ať máme látku podle čeho vybrat.

Kouká na mě a září jí oči: „Mám pro Tebe doma látku. Je perfektní.“

Vím, že má pravdu. Ani se na žádné jiné nechci koukat – jedeme k ní. Po cestě tvoříme prostor důvěry a hlubokého souznění a já nemůžu uvěřit… nemůžu uvěřit a přitom vím, že jinak to ani nejde. Vlastně nejsem překvapená. To, že jsem tady, dává naprostý smysl.

U Katarynky doma začínáme tvořit – tvoříme prostor lásky a souznění, prostor věčné důvěry a klidu, prostor sesterství a bezpečí. Prostor pro duši, pro duše a jejich tanec. A když mi ukáže tu látku, když se jí dotknu a cítím, jak mě hladí, když se nadechnu té krásy… jsem doma.

Kačenka mi říká:

Víš, že jsi první, kdo mi věří, že to za dnešek stihnu? První, kdo nepochybuje, že to zvládnu dokončit?“

A mně se to zdá až směšné – jak bych mohla vůbec pochybovat? Všechno je tak perfektně dokonalé. A když její čistá duše říká, že to zvládne, nemám důvod nevěřit.

O tři hodinky práce později a o milion let sdílení, napojení a naprostého splynutí – chvílemi nevím, jestli mluví ze sebe, nebo čte ze mě – si oblékám šaty mé duše.

Cítím se v nich jako nahá – v tom nejlepším slova smyslu, a uvědomuju si, že to přesně jsem si přála. Přála jsem si obléknout zítra šaty, které budou tak dokonale mnou, že se budu cítit jako nejčistší podoba sama sebe, jako dokonalé projevení božské duše ve hmotě.

Kataryna mě v mých nových šatech zhmotnila.

Netuším, jak to udělala (obdivuji tyhle řemeslné ruční práce), ale vím, přesně jak to udělala – nechala se vést mojí duší. Nechala ji k sobě promluvit, vpustila ji do svého nitra a dovolila si stát se nástrojem.

Cítím k ní bezmeznou lásku a pokoru. Miluji, že jsme se setkaly, že je tak odvážná, a že je sama sebou, nehledě na to, co se děje kolem. Miluji, že jsem poznala ženu, která tvoří úplně ze stejného místa jako já – z naprosté důvěry ve Vesmír, v druhé, sama v sebe, ve svou dovednost.

Dívat se na ni včera při tvoření, sdílet a smát se, koukat si do očí a nechávat zrodit něco tak něžného a nádherného – to chce obrovskou odvahu, odhodlání a vytrvalost.

Pokud stejně jako já věříte, že jste tvůrci a tvůrkyněmi, pokud stejně jako já toužíte žít ve světě, co dává smysl, co je plný zázraků a hojnosti – pak vám musím říct jednu moc důlěžitou věc:

je nadmíru důležité, až nevyslovitelně potřebné, abychom podporovali každého, kdo má tu odvahu žít takto a živit se takto.

Ono je celkem snadné podržet si zadní vrátka polovičního úvazku, co vás moc nebaví, ale přináší výdělek, a u toho si po večerech tvořit. A není na tom nic špatného – to tím samozřejmě nemyslím. Je to naprosto v pořádku.

Chci jenom zdůraznit, že zároveň je nevyýslovně, tak moc a moc, podstatné, podporovat ty, kteří si dovolí udělat ještě ten jeden krok dál – vzdát se zdánlivé svobody pro cestu srdce. Pustit se i posledních jistot a vydat se s plnou důvěrou jen tou jeidnou cestou, po které touží naše duše.

A tak vám chci jenom říct:

Kdykoliv poznáte někoho, kdo tohle dělá, kdo se dobrovolně bok po boku svého strachu vydá napříč společenskými představami o vydělávání, podpořte ho. Podpořte ho slovy, pochvalou, sdílením jeho práce, finančně nebo jakkoliv jinak. To je to, co nám kreativním, citlivým duším dává pohon pro další cestu. Vaše vyjádřená upřímná pozornost, podpora a důvěra v jakékoliv podobě.

PS: Pokud se také toužíš obléknout svou duši, tadyhle můžeš Katarynu kontaktovat >> Slibuju, že to bude zážitek,

Další střípek s číslem 9 a 3/4 – poslední před velkým dnem – o tom, jak půjdu zítra nahá.


Článek je ze série Cesta za projevením sebe sama. Články na sebe navazují, tak dávají smysl, pokud Ti některý unikl, tadyhle je vlákno:  První článek, Druhý článek, Třetí článek, Tento článek, Pátý článek, Vrcholný článek

Květa Oakland
Jsem čarodějka odhodlaná měnit svět - nejdřív svůj a potom celý. Rozhodla jsem se žít naplno a sdílet svou cestu s ostatními,

Sdílím své každodenní postřehy >>, tvořím inspirativní videa >> a jinak jsem právě tam, kde je mě zrovna potřeba.

Více o mně se dozvíš tady>>
Komentáře