Žena bez rytmu – nebo rytmus bez ženy?

Jedním z mých pravěkým zranění bylo, že jsem nedokázala udržet rytmus. Miluju tanec, miluju zpívání, miluju prostředí a ekosystém, co vytváří hudba. Dlouho jsem se držela zpátky, protože jsem nedokázala jet v rytmu spolu s ostatními. A samozřejmě jsem jim to nechtěla kazit, že jo…

Po nějaké době mi to ale začalo připadat podezřelé. Jak je možné, že když si zpívám sama pro sebe, když se u toho vlním a skáču, žádný rytmus mě netrápí? To přece nedává smysl, abych něco milovala, a přitom to nebyla schopná dělat.

Nemůže mi přece chybět část mozku, co je metronom.

Pak jsem se dostala do ženských skupin, kde se zpívalo a tančilo. A velký důraz se kladl na to, že si to každá dělá podle sebe. Najednou jsem začala zažívat fascinující stavy, kde jsme všechny divoce dupaly, hekaly, zpívaly a jásaly – a jaksi to všechno šlo dohromady.

Nejenom, že to šlo dohromady, aniž bychom si nějaký rytmus hlídaly, učily se ho nebo se přizpůsobovaly jedné – byla to naprostá alchymie, kdy se během chvíle celá místnost zaplavila dokonalou kakafonií zvuků a pravidělně nepravidlených „rytmů“.

Cosi se se mnou dělo. Uvnitř ve mně se probouzelo něco, co se tak dlouho snažilo dostat ven – má divoká touha tančit, skákat, běhat, jásat, křičet, zpívat, dupat a hlavně PROŽÍVAT se najednou mohla naplno projevovat, aniž by někoho obtěžovala, aniž by někoho rušila, něco někomu kazila.

Tím, že jsme se každá držela svého podivně nerytmického rytmu a vnitřní touhy, se naše duše spojily a aniž bychom se musely snažit. Tím skrze ná vytvořily skutečnou hudbu ženského nitra.

Dneska mi Tom (můj milý muž muzikant) povídal, že se bavil se svým otčímem (taky muzikantem) o tom, že je obecně známo, že ženy moc rytmus nemají. Když se objeví nějaká skvělá bubenice či basistka je to skoro zázrak.

Přišlo mi to krásně příhodné – zatímco mužská energie si jede ve svém pravidelném tempu, krok po kroku jde ke svému cíli, vytrvale buduje a trvá tak, jak udává systém, ženská energie se víří kolem jako zlatavá záře a pravidelnou strukturu mužského rytmu dokresluje svou nepředvidatelností, nepravidelností a lehkou chaotičností (jen v tom nejkrásnějším slova smyslu).

Nikdy se však tak úplně neztratí a naše vnitřní intuice a naladění na okolí nám nedovolí něco zkazit.

Jakmile se otevřeme svému nitru, které touží tančit, zpívat, juchat a podílet se na tvoření hudebně-oslavné atmosféry, náš ne-rytmus se spojí s ne-rytmys ostatních žen a dokonalou rytmičností mužů – a tak přesně vzniknul svět! To je onen velký třesk – to je dokonalost!

Takže milé ženy, pokud vám někdy někdo řekl, že neumíte zpívat, že neumíte tančit, že neumíte držet rytmus, nebo jste zkrátka jaksi mimo a raději byste to ani dělat neměly – je to jen tím, že nerozuměl hluboké podstatě ženské svobody.

Prostě nezapadáte do systému.
A to je super zpráva – můžeme totiž začít vytvářet nový!

To nejlepší, co pro sebe můžete udělat, je přestat se hodnotit z pohledu rytmu či čistoty hlasu, oddat se samy sobě a ztratit se ve své nepravidelnosti. Právě v ní totiž objevíte tu nekonečnou sílu jediného tónu, svou ohebnost, jemnost a odvahu být sama sebou.

Tak šťastné hledání vlastního rytmu, nádherné ♥

 

Květa Oakland
Jsem čarodějka odhodlaná měnit svět - nejdřív svůj a potom celý. Rozhodla jsem se žít naplno a sdílet svou cestu s ostatními,

Sdílím své každodenní postřehy >>, napsala jsem sluneční sbírku textů "Italské zápisky >> a jinak jsem právě tam, kde je mě zrovna potřeba.

Více o mně se dozvíš tady>>

Dotkla se tě moje slova?

Nechej mi na sebe email a dostávej ode mě inspiraci a informace o nových článcích, videích, projektech a prožitcích.

Tvé osobní údaje (jméno, e-mailová adresa) jsou u mě v bezpečí a budu (Květa Oakland) je na základě tvého souhlasu zpracovávat podle zásad ochrany osobních údajů, které vycházejí z české a evropské legislativy.

Stisknutím tlačítka vyjadřuješ svůj souhlas s tímto zpracováním potřebným pro zasílání inspirativních emailů a newsletterů. Svůj souhlas můžeš kdykoli odvolat kliknutím na tlačítko ODHLÁSIT v každém zaslaném e-mailu.

Komentáře